Zem je tvrdá, pokrytá ledem. Kdo nemá k dispozici krytou halu, je bez šance koně unavit. Po zimě bývají koně překypující energií a mnohdy je práce s nimi opravdu riziková.
Zima patří k obdobím, které koňáci nemají příliš v oblibě. Důvodem je tomu fakt, že se s koňmi díky nepřízni počasí nedá nic moc dělat.
Pokud je zem pokrytá sněhem, tak jezdci řeší u koní nášlapky, v praxi to vypadá jako koule sněhu nabalená na vnitřní plochu kopyta koně. Pokud jsou koně kovaní, trpí na nášlapky více, příčinou tomu je rozdílná teplota mezi kopytní stěnou a podkovou.
Rozdílná teplota mezi kopytem a podkovou způsobuje zadržování a nabalování sněhové vrstvy. Kůň pak chodí jako na chůdách a hrozí nebezpečné podvrknutí nohy a poranění koně.
I nekovaní koně mají v zimě problém. Těm zase hrozí otlaky ze zmrzlé půdy, která je mnohdy tvrdá jako beton a koně mají ničím nechráněná kopyta. Kopyto se omačká a chůze po tvrdém povrchu je pro koně nepříjemná až bolestivá.
Tím jak dlouho je kůň nucen chodit po takovém povrchu a hlavně jak často, se pak u koní mohou rozvíjet problémy. Kůň do terénu nechce, našlapuje opatrně či se mu mohou bolestí nohy podlamovat. Proto by každý jezdec měl v zimě koně na tvrdém povrchu šetřit. Častými vyjížďkami a pohybováním po tvrdém povrchu můžete koňské končetiny opravdu potrápit a přivodit koni zdravotní problémy.
Copyright fotografie pixabay.com